Zatímco „moderní zemědělství“ se může pochlubit vysokou produktivitou, často zjednodušuje biologickou rozmanitost, zanedbává interakce mezi organismy a přehlíží jejich ekologické účinky. Stabilita její produktivity do značné míry závisí na vstupech, jako jsou chemická hnojiva, pesticidy, zavlažování a odrůdy s vysokým{1}}výnosem. Tradiční zemědělství na druhé straně využívá místní biodiverzitu (druhovou a genetickou rozmanitost) a interakce mezi organismy k produkci potravin a udržení stability systému. Pozornost proto přitáhlo to, zda se moderní zemědělství dokáže poučit ze zkušeností tradičního zemědělství s využíváním biodiverzity a transformovat svůj industrializovaný model na model, který kombinuje využití biodiverzity s moderní technologií. Příbuzní vědci studovali charakteristiky biodiverzity v zemědělských systémech a dopad zemědělských postupů na zemědělskou biodiverzitu; přezkoumal pokrok ve výzkumu vzorců a účinků využívání biologické rozmanitosti v zemědělských systémech; a diskutovali o výzkumu potřebném k využití biodiverzity v moderních zemědělských systémech, konkrétně o tom, jak regionálně plánovat diverzitu zemědělské krajiny, jak konfigurovat systémy pěstování a šlechtění založené na druzích-diverzitě- v zemědělské půdě na základě vzájemných vztahů mezi organismy, jak budovat polní zařízení odpovídající využití biodiverzity a vyvíjet nové zemědělské stroje a jak zavést informační{{7}systém řízení.
Odolnost jako důležitý atribut socio{0}}ekologických systémů je jednou z důležitých cest komplexních systémů k dosažení udržitelného rozvoje. Na základě existujících znalostí a výzkumných zjištění někteří výzkumníci nastínili své pohledy na odolnost a koncept odolnosti zemědělského systému. Tento článek pak shrnuje nedávný domácí a mezinárodní výzkumný pokrok ve třech aspektech: ovlivňující faktory odolnosti zemědělského systému, hodnocení odolnosti zemědělského systému a vliv rozsahu výzkumu odolnosti zemědělského systému. Shrnuje faktory ovlivňující odolnost zemědělského systému jak z přírodního (voda, půda a klima), tak z hlediska sociálního (ekonomické podmínky, systémy řízení zdrojů a sociální charakteristiky), zkoumá vliv časových a prostorových měřítek na odolnost zemědělského systému a shrnuje metody měření odolnosti zemědělského systému z kvalitativního i kvantitativního hlediska. Dále poukazuje na to, že budoucí výzkum odolnosti zemědělského systému v Číně by měl klást důraz na multi-rozsahovou, více{6}}analýzu spojenou s více procesy a kvantitativní analýzu, posílit výzkum oblastí ohrožených změnou klimatu-mimo semi{8}}suchou zónu a věnovat pozornost úloze sociálních faktorů v odolnosti zemědělského systému.
